Jistoty

Tolik se o nich mluví, jsou tak důležité, podstatné pro náš život. Všechny reklamy, sdělovací prostředky, rodiče, učitelé, vládní představitelé… Všichni apelují na naše jistoty. Ale co to vlastně je? Jisté zaměstnání (i to, které nás nebaví, a přesto jsme rozhodnutí trávit tam podstatnou část našeho života), jistý příjem (chabá odměna za naši ztracenou svobodu), jisté vztahy (pojištěné svatbou a podpisem, což nám je ve výsledku, když si partneři přestanou rozumět, k ničemu), rodina (ve které, když chybí láska, nalezneme akorát tak jistotu tragédie)… Někdo namítne, že jistá je smrt (nejisté však je, co následuje po ní)… Jisté je, že je všechno nejisté!

Vlastně se celý život tolik zabýváme jistotami, až si vytvoříme jisté peklo na zemi. Ano, jsou lidé (a není jich zas tak málo), kteří se svým příkladem snaží tato dogmata vyvrátit. Odstěhovali se z města, své životní potřeby si uspokojují tím, co je baví, a to směňují za to, co potřebují. Anebo jsou tací, kteří žijí ve městě a dělají si, co chtějí (raději tajně a moc se tím nechlubí)… Ovšem pro jistotu, aby nikoho nenapadlo je následovat, jsou označeni za „asociální“ a jsou jim kladeny překážky ze strany společnosti! Představte si, kdyby to udělal každý! Žil s partnerem jen proto, že ho miluje, dělal jen to, co ho baví, pěstoval si vlastní zeleninu a ovoce, neuzavíral manželské ani předmanželské smlouvy… A uvědomil si, že jediná jeho jistota je v něm samotném, a byl svobodný a šťastný!